Medúzy jsou podle odhadů staré více jak 700 milionů let. Charakterizuje je primitivní tělo, jež je složeno pouze ze dvou vrstev buněk. První buňka se nazývá ektoderm a druhá vrstva je tvořena buňkou entoderm. Mezi vrstvami se vyskytuje rosolovitá substance, jejíž odborný název zní mezoglea. Jedná se o želatinovou látku. Tento druh žahavců nemá skelet, oběhové či respirační orgány a ani orgány vylučovací. Je zde význačná i absence hlavy, smyslů a nervového systému. Medúza představuje stádium v životním cyklu žahavců, přičemž tělo živočicha naroste do šířky. Prvním stádiem je polyp. Tvar medúz je různý, protože existují jak zvonovité, tak i zploštěné medúzy, jejichž tělo je nahoře mírně vypuklé a dole jen málo vyduté. Svrchní část se nazývá exumbrella a spodní část je označována jako subumbrella. Ústa jsou umístěná ve spodní části těla a trávící dutinu tvoří láčky a paprsčitě umístěné kanálky směřující směrem ven. Smyslné orgány a chapadla jsou umístěné na okraji disku. Tělo je může být jak o velikosti hrášku, tak dosahuje i dvou metrů.
Medúzy připomínají svým tvarem deštník. Jejich chapadla mají lokalizované buňky s malými váčky, které jsou naplněné jedem, jež slouží k paralyzaci kořisti. Jed je aplikován pod velkým tlakem a rychle do těla oběti jemnými ostny zvanými tubuly.
Rozmnožování probíhá zvláštním způsobem, protože většina z nich je asexuální. To znamená, že každý jedinec je schopný se reprodukovat samostatně, protože vlastní jak samčí, tak i samičí orgány různých barev. Dospělá medúza oplodní vajíčko, jež vypadne na dně moře. Vajíčko je zde přichyceno a mění se postupně v polyp. Na jeho vrcholu se z dělícího vajíčka usazují drobné medúzy, které po dozrání polyp opouští a začínají žít volně.
Medúzy se pohybují tak, že jsou prstencové svaly rytmicky kontrahované a vytlačují vodu ven z takzvaného deštníku. Tím se může medúza pohybovat dopředu. Využívají i teplé mořské proudy, kde se pro ně vyskytuje nejvíce potravy. Tito živočichové jsou špatnými plavci a nejsou schopni vyhnout se překážkám, jako jsou například právě koupající se lidé.
V současnosti v mořích a oceánech žije asi 300 druhů medúz a Evropané na ně mají vzpomínky zejména z dovolených strávených u teplých moří. V určitém pohledu medúzy zaujmou svým vzhledem, vznášejícím se pohybem a na první pohled vypadají nevinně. Jsou však nebezpečné žahavostí a ročně je podle statistik požaháno medúzami kolem 130 milionů lidí.
Pro člověka nebezpečné medúzy se v Evropě prakticky nevyskytují, avšak byly zaznamenány případy anafylaktického šoku po jejich žehnutí. Druhy medúz Vallela žijící u pobřeží Kalifornie jsou pro člověka velmi nebezpečné a vyskytly se v britských vodách. Lze je zhlédnout i v oblastech Baltu, Atlantiku a Středozemního moře.
Medúza Irunkadji Smrtelné medúzy obývají výhradně severovýchodní pobřeží Austrálie a také pobřeží ostrova Hamilton. Jedná se o medúzy Irunkadji. Dosahuje velikosti pětikoruny, přičemž délku 20 mm nepřesáhne. Tento drobný rosolovitý tvor má na svědomí celou řadu náhlých úmrtí při koupání v moři. V roce 2001 byla zaznamenána dvě úmrtí turistů, kteří byli při potápění zasaženi medúzami Irunkadji. Pár minut po požehání se projevila zrychlená činnost srdce a vysoký krevní tlak, následně srdeční selhání a u jednoho z nich přišlo ke krvácení do mozku.