Žralok tygří patří nepochybně mezi jedny z nejvíce fascinujících podmořských paryb, které nám příroda dovolí bezprostředně pozorovat. Dodnes panují mnohé pověry a fámy ohledně chování žraloka tygřího, příliš dlouho totiž zůstával především jeho podmořský život potápěči a vědci detailněji neprozkoumán. Po několika desítkách ponorů zkušenými potápěči, kteří spolupracovali s předními odborníky na fyziologii a způsob chování žraloků vznikly obsáhlé knihy i dvd média, která poodhalují tajemství žraloka tygřího. Určitě připomeňme v tomto směru velmi záslužnou činnost našeho největšího experta na žraloky, světoznámého fotografa, Richarda Jaroňka.

Žralok tygří, latinsky Galeocerdo cuvier, je znám také pod jménem žralok tygrovaný. Specifické pojmenování vzniklo díky vertikálním tmavým pruhům, které nese mladý žralok na svých bocích. Tyto výrazné pruhy postupem času blednou a u dospělých žraloků jsou patrné už jen šedé pruhy, v některých případech mohou dokonce vymizet. Tělo žraloka tygřího, tzv. „tygra“, je typicky torpédovitého tvaru, měří řádově 4 metry, maximálně se může dorůst až 7 metrů. V těchto případech je pro srovnání delší než známý žralok bílý, odlišujeme ho však především pro jeho štíhlé tělo než délku. Hmotnost se pohybuje v rozmezí 400 – 600 kg, v ojedinělých případech se jeho váha dotkne kilogramové hranice 800. Typická je masivní žraločí čelist na spodní straně těla, která skrývá velké množství nožovitých zubů. Zuby trojúhelníkovitého tvaru s pilovitými okraji vyrůstají v několika řadách, tak aby zajistili žraloku efektivní nástroj pro úspěšný lov. Poškozené, zlomené, či vypadlé zuby žralokům neustále dorůstají. Mezi nejspolehlivější smysly žraloka tygřího rozhodně nepatří zrak, spoléhá především na svůj čich. Máme-li hovořit v číslech, uveďme, že kapku krve či zápach návnady je schopen žralok tygří ucítit na vzdálenost až 50ti metrů. Na rozdíl např. od žraloka bílého, jež se obvykle zdržuje s připlutím k potápěčské návnadě až několik hodin či dní, žralok tygří se zákonitě objeví v řádu desítek minut. Je opravdu v jistém smyslu spolehlivým společníkem. Dalším rozdílem důležitým pro potápěče je fakt, že žralok tygří dává přednost mrtvé návnadě (např. den starým tuňákem) oproti žraloku bílém, který si výhradně potrpí na živém masu. Kapitola o stravě žraloka tygřího může být sama o sobě velmi rozsáhlou. Právem je tento druh žraloka přezdíván jako „hyena moří“, neboť si opravdu nevybírá, co sežere. Co by pro jiné živočichy znamenalo naprostou metabolickou záhubu, žraloci tygří ve svém těle bez problému rozloží a stráví. Jsou známé dokonce případy, kdy tento žralok sežral vestu trosečníka či dopravní značku. Z běžné stravy dává přednost rybám, sépiím, želvám, chobotnicím, menším žralokům a oblíbeni jsou samozřejmě také tuleni.
Žraloci tygří jsou velmi migrační živočichové, je proto oproti ostatním žraločím druhům poměrně nesnadné vybrat přesnou lokalitu ponoru pro jejich pozorování. Obecně se tento druh žraloka zdržuje v teplých tropických a subtropických vodách, při rovníku, v Tichém a Indickém oceánu a v Karibiku. Někdy plují také do prohřátých útesových zálivů a mělkých vod a často se zdržují také u korálových útesů, které jsou jako stvořeni pro potravinový řetězec, na jehož vrcholu není samozřejmě nikdo jiný než žralok tygří. Dnešní moderní zpoplatněné atrakce poskytují pozorování těchto žraloků nedaleko Jihoafrické republiky v lokalitě Umkomaas v Indickém oceánu.
Žralok tygří je právem řazen mezi jedny z nejnebezpečnějších predátorů na této planetě, v rámci samotných žraloků se hovoří o druhém nejnebezpečnějším žraloku hned po bílém. Žralok bílý má u veřejnosti bezpochyby horší pověst, nicméně jeho bratr „tygr“ je stejně nebezpečný, na svědomí má velký počet lidských úmrtí. Oproti svému bílému protějšku, který má ve zvyku oběť pouze usmrtit, „tygr“ usmrceného i sežere. Jižně od Durbanu u Jihoafrické republiky bylo v období 10ti let zaznamenáno až 21 ataků, tamější vláda se proto rozhodla pro zřízení výzkumného centra pro žraloky a vybudování protižraločích sítí. Počet útoků se snížil, turismus v oblasti vzkvétá, na druhou stranu efektivita sítí je velkou otázkou. Žralokům nedělá příliš velký problém ji podplout a velkým negativem je samozřejmě množství mořských živočichů, kteří končí neprávem uvězněni v těchto sítích.
Na Havajských ostrovech dochází pravidelně k žraločím útokům na surfaře. Okolí je důvodně nazýváno žraločím rájem, především kolem pláže North Shore a na ostrově Maui se to žraloky přímo hemží. Neustále omílaná argumentace, že surfař na prkně vypadá z mořské hlubiny jako tuleň, není jediným důvodem, proč žraloci útočí právě na ně. Silně vyvinutý žraločí sluch dovoluje citlivě reagovat na tlakové vlny o nízkém kmitočtu, žraloka doslova vyprovokují k útoku zvuky šplouchání. Pádlování na surfu také představuje prudké pohyby, které pro predátory znamená útěk, tedy „toto je potrava“. Neméně důležitá je barva neoprenu, případně ploutví, ve kterých do vody skáčete. Žádná jiná, než černá by neměla být přípustná, žralok by si vás pak snadno mohl splést s rybou.
To, co je slabé a téměř bezbranné, nemá v přírodě šanci na přežití a u žraloků tygřích to platí dvojnásob. Jakmile žraloci vycítí strach, únavu či bezmoc, prostě zaútočí. Žralok tygří dokáže vnímat i velmi nepatrné elektrické signály nervového systému potenciální oběti, proto jeho úspěšnost ve zkalené vodě nikterak neklesá. Napřed používá tzv. testovací útoky, kdy krouží kolem oběti. Rozhodný je pak útok s vertikální polohou čelisti, který málokdy nesplní záměr žraloka.
Přestože má žralok tygří na svědomí snad největší počet lidských úmrtí, na druhou stranu jeho vyvraždění k nízkým číslům by mohlo vést k zániku druhu. Rozmnožování tohoto druhu není totiž příliš časté. Pohlavní akt sám je pro samici bolestnou záležitostí, samec používá své břišní ploutve jako kopulační orgán a při snaze udržet samici v klidu svou ozubenou tlamou provede inseminaci. Doložený je tzv. prenatální kanibalismus, kdy se ještě nenarozená mláďata v těle matky požírají. Jde opět o přírodní důkaz umocnění žraločí náturou, že slabí a bezbranní nemohou přežít. Nehledě na předchozí věty se mláďata rodí živá a plně pohyblivá.
Žralok tygří je pozoruhodným živočišným druhem, žralokem, který má své specifické charakteristiky, a právě proto může neznalé snadno překvapit. Každá minuta v jejich blízkosti vám dodá trochu více kuráže, začnete rozumět jejich typickému vzorci chování a začnete je poznávat také „vnitřně“. Poznáte, že i přes svoji přírodní agresivitu jsou relativní krotcí, pohybují se klidně a pomalu. Zkušeným potápěčům dovolí se přiblížit na vzdálenost desítek centimetrů. Jde o bezprostřední kontakt, který znamená extrémní dávku adrenalinu. Může se stát, že do vás žralok lehce vrazí hlavou, jde o testování, potápěči jsou pro ně neznámými tvory, musí si vás nějak „osahat“. I v těchto chvílích se nezapomínejte držet hesla: „Relaxuj a nic nedělej“.