Rejnok ostnatý (Raja clavata), patří do kmenu strunatců a do třídy paryb. Rejnok ostnatý je častým obyvatelem evropských moří. Je rozšířen od Středozemí, včetně Černého moře, přes Atlantik a Severní moře až k Baltskému moři. Vyskytuje se podél pobřeží Pyrenejského poloostrova, kolem Britských ostrovů a u břehů Islandu, Jižního Norska, ale také i jižního Švédska a Dánska. Rejnok ostnatý je nejčastějším druhem rejnokovitých v Evropě. Žije v mořských vodách s měkkým písčitým až bahnitým dnem. Nejčastěji se vyskytuje v hloubkách od 20 do 100 metrů, sestupuje ale také až do hloubky 300 metrů. Zpravidla obývá úseky poblíž pobřeží, lze se s nimi setkat hlavně v mělčích pásmech, a dokonce i v ústích řek.
Protože se jeho pět žaberních otvorů nachází na spodní straně těla, má za každým okem tzv. stříkací otvor, pomocí něhož nasává dýchací vodu do žáber, když leží na mořském dnu. Toto ústrojí zabraňuje tomu, aby rejnok vdechoval písek a bahno. Když plave, dýchá celkem normálně žábrami. Tělo rejnoka je tvořeno tmavohnědými tóny vrchní strany těla, vytvářející nepravidelné mramorování s četnými tmavšími i světlejším žlutošedými skvrnami. Spodní strana těla je zbarvena bíle. Zploštělé kosočtvercové tělo je pokryto drsnými ostny. Tyto ryby mají krátkou tlamu a špičaté konce křídel, vytvořených ze srostlých párových ploutví. Dále se skládá z ocasu s tmavými příčnými pruhy a je výrazně oddělen od ostatní části těla.
Období rozmnožování spadá do jarních měsíců ale ve Středozemí se však rejnoci páří také v zimě. K oplodnění dochází v těle samice. Samec se přitom pevně drží samice pomocí tyčinkovitého pohlavního orgánu u vnitřního okraje břišních ploutví. O několik týdnů později začínají samice denně vypuzovat po jednom vejci uloženém v pravoúhlém pouzdru. Za rok vyprodukuje celkem až 150 těchto v pouzdru uložených vajec, která jsou na koncích trnovitě prodloužené. Tato prodloužení slouží k zásobování embrya dýchací vodou. Mladí rejnoci se líhnou po čtyřech až pěti měsících. Po vylíhnutí dosahují délky přibližně 12 cm. Samice rejnoka dorůstají maximálně do délky 120 cm a dosahují hmotnosti až 18 kg. Samci tohoto druhu ryb naproti tomu dorůstají jen menších rozměrů, s délkou kolem 70 cm dosahují jen poloviny velikosti samic.
Rejnoci se živí kraby, krevetami, malými rybami, škeblemi a jinými drobnými mořskými živočichy, přičemž upřednostňují zejména různé druhy korýšů. V období od července do října se stává kořistí pro člověka. K lovu je zapotřebí silnějšího náčiní, proto by se měly používat stabilní pruty k lovu ze člunu. Na velké navijáky se navinují silné vlasce, kromě toho je také nezbytně nutné používat ocelový návazec. Je třeba mít na paměti také při volbě nástrahy, že krevety a krabi jsou tou nejlepší volbou. Kromě toho lze ale nastražovat také kusy rybího masa o velikosti pěsti. Z nastražených ryb je nejvíce osvědčená makrela. Dobrými místy k lovu rejnoků jsou mělčí úseky s bahnitým nebo písčitým dnem. Vyskytují-li se na takových místech v hojném počtu také korýši, nebude první rejnok až tak daleko.

Rejnok čtyřoký (Raja miraletus) patří do kmenu strunatců a do třídy paryb. Rejnok čtyřoký pokrývá východní Atlantik od jižní části Biskajského zálivu po jižní Afriku. Také se vyskytuje ve Středozemním moři, kde je ve velice hojném počtu. Příbřežní oblasti na písčitém nebo bahnitém dně, většinou v hloubce 90 až 300 m.
Široká kosočtverečná přední část těla s drsnou kůží podél zahnuté přední hrany a v oblasti hlavy. Rypec je krátký a (hlavně u samců) zašpičatěný. Okraj prsních ploutví neboli ,,křídel“ je takřka pravoúhlý. Oči jsou velké a ústa téměř rovná a 5 žaberních štěrbin se nalézají na spodní straně těla. Drobných zubů má Raja miraletus 40 až 42, u samců jsou špičaté, u samic zaoblené. Dvě téměř stejně velké, blízko u sebe položené ploutve hřbetní jsou na ocasním násadci. Ocasní ploutev je velmi malá, řitní ploutev chybí. Skládá se dále ze štíhlého, plochého násadce (delší než 1/2 délky těla) s podélnou řadou 14 až 18 trnů, u samců s 1, u samic se 2 dalšími řadami po obou stranách, mezi hřbetními ploutvemi jsou 2 až 3 trny. Několik trnů je ale i v blízkosti očí. Samci mají mimoto rozeklané trny na přední hraně tělního disku a na prsních ploutvích. Zbarven je tak, že hřbetní strana je světle hnědá, žlutavá nebo šedá, s tmavými hranami a malými černohnědými body. Oblast okolo čenichu je světlejší. Uprostřed těla jsou dvě nápadné, světle modré okrouhlé skvrny s černohnědým a žlutým až oranžovým lemem. Břišní strana je bělavá. Rejnok čtyřoký dosahuje délky nejvýše 60 cm.
Během letních měsíců se Rejnoci čtyřocí stahují do oblasti mělčin a můžeme je tu nalézt už v hloubce 30 m. Vyplašeni plavou máváním ,,křídel“, jimiž mávají odpředu dozadu vlnivými pohyby. Kladou vejce. Rohovité, čtverhranné vaječné schránky (4,1-5,1 cm dlouhé a 3-3,5 cm široké) s 2 až 3 dlouhými vlákny v rozích kladou ve Středozemním moři na jaře, v Atlantiku během zimních měsíců.
Živí se nejvíce bezobratlými živočichy a malými rybkami, žijícími převážně při dně.

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com