INZERCE
| Žralok kladivoun |
 Žraloci kladivouni jsou jedineční pro svůj tvar přední části hlavy, ta je rozšířena do stran připomínající kladivo, od toho se odvodil název kladivoun. Je mnoho druhů kladivounů, ale kolik jich ve skutečnosti je, nikdo nedokáže stanovit, jelikož se o tom vedou stále spory. Kladivouny však jen tak nepotkáme, jsou totiž plaší. Nejvíce z pozorovatelný a jako nejběžnější druh je kladivoun bronzový patřící do řádu žralounů. Vyskytuje se v mořích mírné a tropické pásma. Ostatní druhy jsou viděna potápěči vzácně. Mezi kladivouny dále patří kladivoun velký, obecný, běloploutvý, tiburo, oblohlavý, prostřední, malooký a křídlohlavý. Každý je specifický tvarem zaoblené části či místem, kde žijí. Délka bronzového, velkého, obecného a běloploutvého dosahuje kolem tří metrů, ostatní druhy jsou menší a jejich délka je nanejvýš 1,5 metru. Kladivouni se vyskytují většinou v hloubce do 30 metrů, někteří zavítají i do hlubin 300 metrů.  Kladivouni jsou nočními lovci a loví samostatně. Mezi jejich stravu patří sardinky, ančovičky, kranasové, parmice či makrely. Také si pochutnají na menších žralocích, rejnocích, chobotnicích nebo krevetách. Při lovu jim napomáhá jejich kladivo, jestliže spatří trnuchu zahrabanou v písečném dnu, jednou stranou si ji přidrží a následně ji okousávají. Jedná se však o menší potravu, k jejich ulovení používá kladivoun špičaté zuby a polykají kořist celou, popř. koušou. Jak to už v přírodě chodí, že velcí jedinci stojí nad menšími, tak i kladivouni se mohou stát potravou větších žraloků, např. žraloka tygřího či kosatky dravé. Kladivoun je pro člověka nebezpečný v případech, že se cítí v ohrožení, nebo se vyskytuje v kalné vodě, kde ho něco vyleká. Rozmnožování u kladivounů probíhá poměrně snadno. Samci nemusí bloudit po moři a hledat samičku, ale jen stačí, aby se ocitl mezi houfem samic, mezi nimiž si jednu vybere. Následně se od hejna oddělí, laškují spolu, okusují se po celém těle. Samotný akt probíhá při plavání, kdy je samec na samičce a udržuje si ji přikousnutím k její ploutvi. Březost trvá asi 9 měsíců a jelikož jsou kladivouni živorodí, plod se vyvíjí v těle samice. Samice rodí 20 až 40 mláďat na mělčině. Délka mláďat se pohybuje kolem 30 – 50 metrů. Po porodu se však od samice mláďata oddělí a starají se o sebe sami. Kladivouni se dožívají kolem 30 let.  U některých druhů samic bylo vědci zjištěno, že se dokážou rozmnožit bez pohlavního styku, tzv. partenogeneze (v překladu narození z panny). Tento proces, kdy samice uvolní vajíčka, z nichž vznikne mládě, probíhá v případě, když se samice nemohou nechat oplodnit samcem. Tím vzniká v podstatě klon samice, jelikož má i její DNA. Na první případ o partenogenezi se došlo v roce 2001 v zoologické zahradě, kde se narodilo samici mládě bez přítomnosti samce v akváriu. Některé druhy kladivounů v hejnech migrují z tropického pásma do chladnějších vod a to v letních měsících. Důvodem jejich stěhování je teplota vody. Samice se třeba přemisťují z důvodu rozmnožování za samci, tudíž je jejich přesun sexuálně orientovaný.  Všichni kladivouni patří mezi ohrožený druh a jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN). Ale z důvodu zmiňované migrace nejde stanovit, jak moc jsou jednotlivé druhy ohroženy, avšak je známo, že jejich počet neustále klesá. Lov kladivounů není prováděný kvůli masu, jelikož obsahují hodně rtuti, ale mezi žádané patří jejich ploutve, z nichž je vařena žraločí polévka, která však také není zdravá, jelikož v ploutvích se vyskytují také nezdravé látky. Pro maso se loví hlavně mláďata, jejichž tělo ještě neobsahuje rtuť, jsou snadnou kořistí lidí, protože se udržují na mělčinách u pobřeží. |