Příprava na zkoušky CMAS P* a P**

Naše půlroční příprava na zkoušky P* a P** právě začala. Je 31. prosince a my jako neznalí kursisti se oblékáme do ABC(tj. maska, šnorchl, ploutve). Většina z nás nemá ještě vlastní základní vybavení a tak nám ho zapůjčil předseda klubu KSP Miřetice-Ležáky, který nás také připravuje. Postává, posedává a nervózně tu přešlapuje pět lidí, kteří po nakouknutí přes okraj bazénu vidí hloubku 4 metrů v poličském bazénu. Někteří si říkají, že jsou blázni a co tady vůbec dělají, ale je pozdě…
Přichází předseda KSP Láďa a náš osud je zpečetěn.
Jana, Michal, Pepa, Jirka(P**), Pepa a já jsme naskákali do vody.
Láďa nám řekl: „na zkoušky P* by jste měli zvládnout zanoření, uplavání 25m pod vodou na jeden nádech a vylití masky. Pak přidáme rozdýchání automatiky ve třech metrech a různě to budeme spojovat a pak už zvládneme jen nějaké skoky. Naučíte se ovládat jacket, upevňovat láhev... a všechno to završíme několika konečnýma tréningama a ponory v lomu, těsně před zkouškami. Přidáme trochu teorie a abych nezapomněl ještě záchrana tonoucího.“
Zděšeně jsme se na sebe podívali. Láďa zavelel: „tak a teď vám ukážu zanoření.“Skočil do vody v ABC, lehl si na hladinu do splývání, nadechl se a zlomil se v pase směrem dolů. Nohy mu vykoukly nad hladinu a on ladně zajel bez jediného pohybu až na samé dno bazénu. Když vyplaval na hladinu, řekl: „a teď vy“, ale ještě předtím, nám ukázal, jak vyrovnat tlak v uších. Všichni jsme začali napodobovat to, co jsme nyní viděli. Řekla bych ale, že to vypadalo ze začátku poněkud komicky… Když se někomu podařilo aspoň náznakem zanořit, plácal nohama kolem sebe, div, že jsme živí. Od zanoření jsme přešli k 25 m uplavání na nádech pod vodou. První jsem šla já. Zanořila jsem se, doplavala na dno a pak honem rychle na druhou stranu bazénu. Hurá! Doplavala jsem. Musím přiznat, že zkušenosti s potápěním, už jsem trochu měla, takže jsem měla výhodu. Každý uplaval nejméně polovinu, což nebylo zlé. Dvě hodiny bazénu byly u konce.
Za 14 dní proběhl další bazén, druhý z pěti. Tentokrát jsme k zanoření a uplavání 25m na nádech přidali vylévání masky pod vodou a zanoření k lahvi s rozdýcháním. Láďa nám vysvětlil jak vylít z masky vodu pod vodou. Nejdříve musíme masku mírně odklopit od obličeje a fouknout do ní nosem vzduch, tím vzduch vytlačí vodu a masku máme opět bez vody. Někomu to šlo lépe, někomu hůř, ale jakž takž to zvládali všichni. Láďa donesl láhev a ukázal nám, jak se otevírá a jak vypadá automatika.
Když byla láhev na dně, po jednom jsme se k ní zanořovali. Teď jsem přišla na řadu já. Zanořila jsem se, vyrovnala tlak v uších a doplavala k láhvi. Otočila jsem uzávěrem lahve a dala si automatiku do pusy. Nejdříve jsem prudce vydechla a pak se nadechla z automatiky. Bylo to neuvěřitelné, ležela jsem na dně ve 4 metrech dýchala z automatiky a z druhé strany bazénu na mě koukal jistící potápěč, který na mě ukazoval znak OK. Věděla jsem, že si nyní zvládnu vylít masku a tak jsem si jí napustila vodou a silně do ní vydechla, bylo to jako kouzlo, voda byla pryč. Zavřela jsem láhev a plavala na hladinu. Na řadu přišla záchrana tonoucího.Ve vodě mi jako pomyslný „utopenec“ plavala Jana.
Skočila jsem do vody (přišla jsem si jak v Pobřežní hlídce :D), na hladině jsem doplavala k Janě a asi tak 3 metry před ní jsem se zanořila. Podplavala jsem jí a po vynoření za jejími zády jsem si jí položila do splývání. Zkroutila jsem jí ruku za záda a druhou rukou jsem se pokoušela jí zaklonit hlavu. Začala jsem kopat směrem ke kraji bazénu. Ruku, kterou měla za zády jsem jí položila na okraj a tak jsem si jí přidržela než jsem vylezla z vody. Janě se okamžitě potopila hlava. Když jsem byla na břehu, chytla jsem si jí za obě ruce a použila Archimédův zákon což znamená ,že jsem jí potopila pod hladinou a pomoci vztlaku ji vytáhla na břeh. Povedlo se mi přišlápnout si ploutev takže o to, to bylo zajímavější. Jana byla na břehu, teď následovala simulovaná masáž srdce a dýchání z úst do úst. Jana ležela na zádech. Sundala jsem ploutev a podložila jí krk a hlavu zaklonila do zadu. Pak bych měla provést masáž srdce 30:2 (30 stisků, 2 vdechy z úst do úst). Kdyby se mi podařilo Janu oživit dala bych jí do stabilizované polohy a čekala až přijede záchranka.

V předvečer zkoušek:

Je pátek 11.6.2009 okolo šesté hodiny večerní, předvečer sobotních zkoušek a všichni účastníci P* i P** se scházejí. Nálada je veselá a všem je do smíchu, odvahu si dodáváme vtipkováním o potápěčích. Některé vtípky jsou určené i na triko Ládi, který to ovšem bere s humorem. S postupem času všichni probírají co neumím a co potřebují po vysvětlit, jak všichni zjišťují kamenem úrazu se stává fyzika. Už je asi tak deset a my pořád počítáme, počítáme a počítáme. Stres a nervozita je vzájemně podpořena. Na uvolnění pijeme „rum, absint, vodku a pivo.“ Jsou dvě ráno a po vypití nějakého toho alkoholu a vylíčení zajímavých zážitků a příběhů ať už o potápění nebo jiných se odebíráme ke spánku, ráno je ten velký den.

Sobotní zkoušení:

Tak a je to tady. Kolem 12 hodiny dorazil instruktor. Všichni zbystřili. Pizíz je tu! Jde se na to:
První jsme dělali teorii. Leží přede mnou testy. Z každého okruhu deset otázek (testové otázky z: fyzika, nehody a nemoci, bezpečnostní směrnice, potápěčská výstroj). Testy jsou napsány, teď už nic nejde změnit. Láďa a Pizíz zaveleli. Jde se na nádechovku. Všichni se nasoukali do neoprénu, zkompletovali vybavení a hupsli do vody.
První úkol byl uplavat pod vodou 25m na nádech ve 3m. Za zátěžák jsem si přivázala bójku. Našla jsem lano. Uklidnila se i přes to, že jsem byla nerovní. Ukážu O.K a jdu na to. Zanoření, najít žluté lano a plavat. Super, už vidím konec 25m je za mnou. Všichni tento úkol zvládli na výbornou. Druhy úkol už byl složitější. Zanoření k lahvi s vylitím masky. Každý to měl tolikrát nacvičené a stejně z toho měl strach. Ale nakonec to všichni zvládli na první pokus. Následovala záchrana tonoucího, která se později dořešila u večerní ústních zkoušek spolu s uzly a chybnými odpověďmi v testech.

Nakonec úkol poslední. Závěrečný ponor s instruktorem. Když jsem vylezla z vody, tak jak pocity mé, tak nejspíš i pocity všech byly smíšené. Večer jsme si všichni společně sedli a přátelsky si povídali o zážitcích z dneška. Pizíz vyprávěl své příběhy o potápění a my na něho koukali jako děti v mateřské školy, které nadšeně poslouchají svoji paní učitelku.

V neděli jsme s instruktorem udělali další ponor na lomu Leštinka. Po ponoru jsme dojeli zpět na základu KSP Miřetice-Ležáky. Nakonec všichni úspěšně zkoušky dokončili. Dostali jsme razítko do Průkazu potápěče a P* byla naše. Pizíz odjel a nám už jenom zbývá se zdokonalovat a třeba někdy pokračovat v dalších hvězdičkách…

Napsala Lenka T. Dne: 7. 6. 2009 ve Skutči

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com