O čem potápění opravdu není! | Potápění, Ponory, Moře

Žabáci

INZERCE

Jsem již několik let potápěč CMAS a upřednostňuji Buddy systém. Dělám i dekompresní ponory, ne proto že bych si chtěl něco dokazovat, ale protože na to mám. Ponoru i krizovek mám za sebou opravdu dost. To vše v mokrém obleku a jacketu, i v lednu, pouze s jednou automatikou a s jednou patnáckou na zádech. Pod 40 metrů lezu opravdu vyjímečně, pouze pokud to stojí za to a parťáci to nechápou. Ponor ve vodě s nulovou viditelností pro mě nemá cenu. Nic nevidím a zbytečně mě stresuje. Nejsem lovec počtu ponorů!
V Praze je většina potápěčů systému DIR. Jejich nátlakem jsem jednou uvažoval i o dvojčeti na záda, ale nyní uvažuji vyměnit svoji patnácku za dvanáctku a netahat sebou tolik těžkých věcí. Používám neoprénové rukavice, i v teplych mořích, pro svoji bezpečnost. Mohu se dotknout útesu, chobotnice a něco cítit, ale potápka v sucháči cítí jen gumu.

Buddy systém učí potápět se bezpečně, min. ve dvou, vždy poskytnout jakoukoliv možnou pomoc parťákovi nad vodou i pod vodou a spoléhat se na něho i na sebe. Naopak spousta nových potápěčů nebo tech. potápěčů vyznává DIR nebo jiný systém. Spoléhat se na sebe, pouze na sebe, mít unikátní vystroj, jako speciální křídlo, 2m hadici u automatiky, mini nůž, dvojče na zádech s nitroxem a připnutou stageku.

Moderní trend říká, že každý nový potápěč musí být technický potápěč, suchý oblek, DIR systém, potápět se do hloubek pod 40 metrů, pod led jít už po desátém ponoru a dekompresní ponor zažít jakmile to bude možné. Takový parťák, který neumí ani pořádně přečíst dekompresní počítač je mi pod vodou na nic. Říkat si zkušený potápěč v 45° poloze pod vodou je drzost. O zvíření vody ani nemluvím. DIR systém vyžaduje více a složitějšího vybavení, proto je také dražší a instruktor nebo klub s vlastním obchodem, který provádí výcvik mohou mít větší provize z prodeje.
Nicméně musím přiznat, že s hloubkou pod 40 metru skoro úměrně stoupá cena za vybavení a ponor v jakémkoliv systému.

Potápění je o zábavě a sportu. Vidět co ostatní nevidí a vůbec nevadí, že cíl ponoru je v 10 nebo pouze v 30 metrech. V přehradě nebo tekoucí řece pod 2 metry není nic vidět a musíme používat hodně silné svítilny + záložní. V lomu i v 15 metrech mohu být bez svítilny vidět ještě zajímavé věci. A moře je bez debat.

Budu citovat předsedu jednoho významného potápěčského klubu: "Na co je mi potápět se pod 60 metrů a pak dělat dvě hodiny dekompresi. Za to mi to nestojí. Se raději podívám na fotky."

Přístup potápěčů je hodně o jejich instruktorovi a klubu! Členové se mohou dobře poznat, důvěřovat si a poté se na sebe pod vodou spolehnout. Klubové akce prohloubí důvěru a zkušenosti, jako je návštěva dekompresní komory, zájezd celého klubu do zahraničí.

Špatné jméno potápěčům dělají akorát potápěči s drahým rychlokurzem, s drahou vystrojí a výzbrojí, kteří nejsou členy žádného klubu a nemohou se po delší dobu srovnávat s ostatními členy.

Článkem chci upozornit na rozmáhající se komercializaci potápění, v důsledku čehož vzniká nekvalitní výcvik pro mnohem složitější ponory. Na velké množství zbytečného vybavení pro rekreační potápění do 40 m s kterým neumějí potápěči pořádně zacházet a pod vodou poskytnout kvalitní pomoc.