Člověk chtěl odedávna proniknout hluboko pod hladiny moří. Není známo, kdy přesně se začala objevovat poptávka po mořských houbách. Ve starověkých textech se o nich zmiňuje Homér a Platón, jako o objektu, sloužícímu jako pomůcka při koupeli. Potápění se tedy začala psát jeho historie právě ve Starém Řecku, konkrétně na ostrově Kalymnos. Na tomto ostrově je také potápění pro houby považováno za "nejstarší řemeslo" a dodnes je tam možné narazit na muzea zabývající se historií potápění. Zisk z hub pomáhal jinak chudému ostrovu v ekonomickém a sociálním rozvoji.

"Lov" probíhal tak, že se na moře vydala skupinka lovců na malé loďce. K průzkumu dna používali válcovité předměty vyrobené ze skla, kterými "scanovali" dno. Hned jak nějakou houbu nalezli se potápěč vydal pod hladinu houbu vylovit. Potápěč býval nahý a nesl si sebou patnácti kilogramová sandálová závaží, aby se rychle dostal ke dnu. Po nalezení houbu odřezal, přehodil přes ni speciální síť a vyplaval nahoru. Hloubka a čas vylovení záviseli na potápěčově kapacitě plic. Většinou se dostávali až do třiceti metrových hloubek na tři až pět minut. Problémem byly časté nemoci a utonutí. V té době nebyly žádné přetlakové komory a nikdo neznal žádná pravidla pro chování ve velkých hloubkách.

Od dob Starého Řecka se mnohé změnilo. Používají se neoprenové obleky, kyslíkové masky, tlakové lahve a podobné vymoženosti. Dnes už spíše než technika rozhoduje o době strávené pod vodou a dosažené hloubce, potápěčův trénink, který je u profesionálů velmi náročný. Pokud uslyšíte o nehodě při potápění, bude za tím s velkou pravděpodobností spíše nedisciplinovanost než závada techniky.

Potápěčským oblek chrání potápěče před nástrahami podmořského světa. Dělí se na dvě skupiny: lehký - Chrání před škrábanci a řeznými ranami způsobenými střepy nebo kameny na dně. Udržují také teplotu. Těžký - obrněný oblek, udržující atmosférický tlak v hloubkách, kde by bylo potápění z důvodu vysokého tlaku nebezpečné.

Joomla Templates and Joomla Extensions by ZooTemplate.Com